Když už nemůžeš dál

Když už nemůžeš dál
1. novembra 2018 andreas

„… poranil mu při zápolení kyčelní kloub, takže se mu vykloubil.“    1.        Mojžíšova 32:26

Když se snažíš utéct od Boha, pořád na něho narážíš. To se stalo i Jákobovi. Utekl před hněvem svého bratra Ezaua, a když pak začala být příliš horká situace v domě jeho tchána, utekl i odtamtud. Nakonec, když už neměl, kam by dál utíkal, narazil Jákob na Boha na místě, které nazval Peníel. A právě na tomto místě bylo jeho jméno Jákob, které znamená „Úskočný“, změněno na Izrael, které znamená „Zápasící s Bohem“. V Bibli je psáno: „Tehdy Jákob zůstal sám. Někdo s ním ale zápasil, až dokud nezačalo svítat. Když viděl, že ho nepřemůže, udeřil ho do kyčelního kloubu, takže se Jákobovi při tom zápasu vymkl kyčel. Tehdy řekl: ‚Pusť mě, začíná svítat!‘ ‚Nepustím tě, dokud mi nepožehnáš!‘ odpověděl Jákob. ‚Jak se jmenuješ?‘ zeptal se ho. ‚Jákob,‘ odpověděl. Na to mu řekl: ‚Tvé jméno už nebude znít Jákob, ale Izrael, Boží bojovník, neboť jsi zápasil s Bohem i s lidmi a zvítězil jsi!‘“ (1. Mojžíšova 32:25-29, B21).
Když Bůh Jákobovi vykloubil kyčel, v podstatě mu řekl: „Tvé úskočné dny jsou u konce a tvé kulhání ti bude trvalou připomínkou tvé úplné závislosti na mně.“
Všichni potřebujeme „Jákobovu zkušenost“. Oswald Chambers řekl, že když Bůh chce člověka použít, „tluče ho a bije a mocnými ranami ho přetváří“. Všechno, co Jákob potřeboval, našel, když vpadl do Boží náruče. Totéž platí i pro tebe.

(Zamyslenie prevzaté zo stránky Slovo pro každý den.)